Namche team

 

Prodejna a půjčovna Namche Stores

 

Soňa Boštíková

Vystudovala UK FTVS Praha, specializaci Sporty v přírodě, ve škole zůstala a od školního roku 96/97 tam učila kurzy s náplní lezení, turistiku, skialpinismus. Ze školy odešla v roce 2004, kdy už se nedala časově skloubit práce v Namche a na fakultě. Do roku 2007 učila některé fakultní kurzy jako externista.
Do velkých hor - konkrétně Himálaje - se poprvé dostala na podzim 1995. V roce 1998 se stala členkou horolezeckého týmu
Himalaya 8000. Do současnosti absolvovala 7 velkých expedic (převážně na osmitisícovky) a na dvou z nich stála na vrcholu (Makalu a Lhotse). Drží český ženský výškový rekord - samozřejmě se bavíme o lezení bez umělého kyslíku, a to i nyní, po dvaceti letech od výstupu.
V Namche začínala v roce 1998 jako holka pro všechno - prodávala, naskladňovala, objednávala zboží. Prožila si i útrapy spojené s přerodem a stěhováním prodejny. V současnosti už moc neprodává, spíš se zabývá "vším úředním" okolo fungování prodejny, a že těch papírů není málo. Zodpovídá za vše související s účetnictvím, personalistiku, prodejní a skladový systém, vzhled webu. Řeší sezónní předobjednávky. Dohlíží na fungování lezecké školy pod HO Namche. Za odměnu (a vyvážení šedé kancelářské práce) považuje práci na kurzech - s lidma v horách. Nejraději je na skialpech (ideálně od ledna do dubna každý rok) nebo v Nepálu na treku či expedici (když se podaří, tak každý podzim). Takový byl stav do roku 2007.

Posledních deset let byla hlavně mámou dcery Sáry a syna Petra. Kancelář se přitom stíhat dala, kurzy a expedice ne. Ale v současné době už se ke kurzům a výuce pomalu vrací, takže pokud budete mít štěstí, tak ji potkáte při výuce (nejen v kanceláři).


Se skialpem začínala na fakultě v roce 1993 a moc jí to baví. Několik let se účastnila - společně se Pepou Šimůnkem - skialpových závodů, v roce 2003 byla dokonce 2. v hodnocení českého poháru.

 

V roce 2013 se podařilo vyběhat všechny potřebné dokumenty a založit koncesovanou cestovní kancelář, kterou nyní spoluvlastní s Pepou Šimůnkem.

 

 

Klára Boháčová

V Namche se s ní můžete potkat už od roku 2007.

Co o Klárce říct? Je to prostě živel. Doma byste ji moc nezastihli, vyjma pár hodin na spaní. Většinu svého volného času (tzn. pokud není zrovna v práci) tráví prostě venku - hory, skály, voda, vítr, hlavně, že se něco děje - dokonce se jí už podařilo na tandemovém paraglidingu dobít i oblohu. I když, jak tvrdí, výšky zrovna moc nemiluje, ale to jí nikdo moc nevěří. No a když pak na horách napadne sníh, tak ji najdete určitě na snowboardu nebo jak ji za sebou po pláni vleče snowkite. A jen co trochu vyleze sluníčko a oschnou stezky, tak už jsou v plné polní in-line brusle, s příchodem letních měsíců se ještě přidá flákačka u vody se surfem. No a když zrovna venku počasí moc nepřeje, tak ji spolehlivě najdete někde v boulderu, nebo na squashi. Bouldering jí k srdci přirostl poměrně nedávno, ale můžeme určitě říct, že pod vlivem Namche leze stále výš a výš... :-). Jinak několik let se již také věnuje Taekwon-Do ITF.
K outdoorové cestičce, se dostala v podstatě až ve společnosti Warmpeace, kde strávila sice jen necelý rok, ale za to s naprosto skvělou bandou lidiček, od kterých se toho hodně naučila. V Namche je to ještě o něco akčnější, což jí, jak sama tvrdí, hodně baví. Ráda a ochotně Vám v Namche pomůže s přípravou na jakoukoliv outdoorovou aktivitu nebo sport. Koneckonců má to všechno na vlastní kůži odzkoušený, tak co víc dodat...

 

Matěj Thomka

V Namche je od roku 2005. Matěj o sobě říká: „Moje prvé turistické oblečenie bola otcova košeľa, obuv číny. Horolezecké vybavenie pozváraná osma, "polkilové" karabíny a statické lano na ťahanie auta. Prvým turistickým terénom už od štyroch rokov bola Veľká Fatra. Prvý horolezecký výkon v troch rokoch predstavovalo vylezenie slivky za starkiným domom a následný pád do pŕhľavy. K skialpinizmu som privoňal v šiestich rokoch na ruských lyžiach "????", ale po hodine padania, keďže chýbala pätka, som na skialp na dlhé roky zanevrel.“
V současnosti preferuje oblečení od firem Devold, Warmpeace či Patagonia, boty od firem Saltic nebo Gronel, nepustí vás na ferraty bez kompletního vybavení. Ledové lezení a skialpy mu v Namche úplně učarovaly a všem je vřele doporučuje.
Volný čas mu vyplňuje literatura a žurnalistika čtená i psaná, hra se slovem. Basketbal, kde se snaží lítat až nad obruč a za zápas nastřílet aspoň 25 bodů. A hory, hlavně ty slovenské, kde vyrůstal, spával a naháněl kamzíky po Velké Fatře.
V Namche vás provede bazarem, zaregistruje i vydá vám věci z půjčovny, obleče vás od hlavy k patě, od spodního prádla po spacák, doporučí vám všechno vybavení pro skialpy ("poradím so skialpovými pásmi, ak sa s nimi pasujete"), zařídí členství a pojištění Alpenverein, "a to všetko v cudzom jazyku - ľubozvučnej slovenčine".

 

Sam Kalkus

S příchodem na FTVS UK Praha přestal s vrcholovým sportem v tělocvičně a začal aktivně poznávat krásy pohybu v přírodě. Po odchodu z fakulty se věnoval výhradně aktivitám v přírodě ve všech možných i nemožných formách a podobách a připravoval je především pro děti a mládež. Dlouhodobě spolupracoval s katedrou sportů v přírodě na FTVS UK Praha.
Od roku 1998 je předsedou a jednatelem občanského sdružení SAM a spol., které připravuje outdoorové aktivity pro děti, mládež i dospělé. Je vyznavačem a zastáncem starých dobrých českých zvyků, obyčejů a tradic. Vadí mu, že nás stále více pohlcuje technika, a že lidé přírodu zneužívají ve svůj prospěch místo toho, aby s ní žili v souladu. Není to jen stěžování, aktivně se snaží připomínat lidem tradice a historii, akce sdružení jsou toho dokladem.
V Namche je od ledna 2005, prošel obchodem, zajišťoval malou i velkou rekonstrukci (bez něj bychom ji zařizovali ještě teď, takže díky moc), zajišťuje servis. Když může, tak poradí, poslouží, zajistí, prodá, odveze, přiveze... Nyní v Namche připravuje sekci pro práci s dětmi, je jedním z hlavních organizátorů dětského lezeckého tábora.

 

Šárka Nepožitková & Sára

 

Šárka se stala součástí týmu Namche už v roce 2006. Tehdy šlo o brigádu při studiu vysoké školy.

Po dokončení studií se stala součástí Namche na plný úvazek a od roku 2014 měla na starosti velkoobchodní zastoupení značky Patagonia. Šárku můžete potkat nejen v prodejně a půjčovně, ale na spoustě dalších akcích jako jsou veletrhy, lezecké a filmové festivaly, akce na téma ekologie a zodpovědnost firmy nebo rybářské/muškařské akce. To vše má společného jmenovatele: značku Patagonia.

Další zájmy: volejbal, sportovní lezení, lyžování, cestování a objevování nových míst a poznávání zajímavých lidí, rum...

 

 

 

HO Namche, z.s. - lezecká škola

 

 Laďka Homolková

V Namche začínala s lezením a "lezecky rostla" pod vedením Soni a Šimona. Po několikaleté přestávce se do Namche vrátila pracovně jako koordinátorka lezeckých kurzů pro děti a dospělé a moc ji to baví. Aby nevyšla ze cviku, učí v lezecké školičce pro nejmenší a když je třeba, zaskakuje i u větších dětí. K tomu se stará i o cestovku Namche.

S dětmi pracovala "odjakživa", nejdřív jako vedoucí v turistickém oddíle, pak skautském. A protože chce dětem v lezecké škole nabídnout k lezení i jiné aktivity, pořádá příměstské tábory a další výlety. Když vidí, že to děti baví, pak je spokojená a "je to v pohodě".

 

 

Instruktoři dospěláků:


Martin Melničenko – Márty

Márty: Je horským průvodcem a lezeckým instruktorem se vším všudy.

Lezení se věnuje již mnoho let, od roku 2000 se cíleně lezecky vzdělává a kurzy v Namche vede asi od roku 2006.
Nejprve jen individuální, pak i skupinové. Zabývá se skialpinismem, ledovcovým lezením, mixy.
Spolupracuje s metodickou komisí ČHS.
V Namche vede Základy lezení I, Základy lezení II, Záchranné lavínové techniky a Tréninky.

Zastřešuje aktivity s HO Namche, vede pískovcové i nepískovcové kurzy. To vše má v oblibě, věnuje tomu veškerý volný čas a soukromý život. 

 

 

 

Tom Kraus – Generál (starší)

Generál starší: K lezení se dostal při lovech motýlů – zatoulal se a nebylo než z té skály slézt. Leze, aby upevňoval úchopový reflex :).

Od svých lezeckých studentů požaduje trpělivost a mentální přítomnost. Rád vzpomíná na nevidomého Honzu Říhu, který mu ukázal nový rozměr v lezení.
V Namche učí od roku 2005, vede Lezení I, Lezení II a Záchranné lanové techniky.
 

 


 


 

Zuzka Pargačová

Zuzka: K lezení se dostala na vysoké škole díky spolužákovi. První zkušenosti získávala se zapůjčenou výbavou a nulovými znalostmi přímo na skalách. „Rada na to spomínam :-).“ Leze pro radost svou i ostatních.
Jaké má nároky na své svěřence? „U svojich kurzistov rada vidím dobrú náladu a zodpovedný prístup. Mám vždy obrovskú radosť, keď svojich bývalých "žiakov" stretávam pri lezení či už na umelých stenách alebo skalách.“
V Namche učí cca od roku 2011. („??? z hlavy to neviem“)
Vede kurzy ZL1, ZL2 a trénink dospělých.

 

 

 

 

 

Instruktoři dětí:

 

 Anežka Krausová 

K lezení po skalách i horské turistice ji vedli odmalička rodiče. Hory a obecně přírodu má ráda dodnes, ale lezení ji chytlo hlavně na stěně.
Na Palmovce začala lézt ve 12 letech, i když ze začátku to bylo spíš jen takové houpání v akvárku. Pokrok přišel, až když s kamarádkou zkoušely zdolat převisy v bazénu a hlavně s nástupem do tréninku pod vedením Jirky a Roumese, což byla rozhodně nezapomenutelná léta.
Na závody to asi nikdy nebude, ale nejdůležitější pro ni je, že ji to baví a samozřejmě člověka potěší, když se i trochu zlepšuje.
Začínajícím lezcům radí: „Hlavně lezte a lezte, i když to nejde, lezte pořád, a ono to časem půjde. :) Není lepší pocit, než když se hecnu a zkusím to, i když se třeba nezadaří.“

 

 

 

Michal Běhounek 

Leze už 13 let, zprvu se, podle jeho slov, jen tak flákal a lezl furt po všem nahoru a dolu.
I to mu prý ale pomohlo, protože mu zesílily šlachy a naučil se hodně základních technik.
Až poslední čtyři roky se začal lezení věnovat naplno. (Výjezdy do skal, závody...)
Věnuje se převážně boulderingu. Líbí se mu na něm volnost a jednoduchost.
Na lezení ho baví i závody, protože jejich atmosféra je velice přátelská. A leze tak dobře, že má i medaile.
A jeho doporučení: "Ze začátku bych rozhodně doporučil jenom lézt a protahovat celé tělo."
A mimo lezení rád chodí na výlety, plave, jezdí na kole a chodí po horách.

 

 

 

 

 Jan Homolka – Honza

 Už víc než deset let leze po stěně i po skalách. Má doma licenci Instruktora lezení na umělé lezecké stěně.

Kromě práce v Namche dělá instruktora i v Lanovém centru PROUD, aktivně se věnuje dětem v turistickém oddíle, šifrovacím hrám a sebeobraně Krav Maga.
„Na stěně i na skále mě baví překonávat hlavně technické a logické překážky. Mám rád pocit, když vylezu až úplně nahoru a rozhlédnu se do kraje. Nebo aspoň na kamarády pod stěnou.“

V současné době, po ukončení vysoké školy už nemá tolik času, tak v kroužkách neučí, ale s dětmi z Namche občas vyrazí na výlet. Nejraději má ten předvánoční, protože ten se vždycky zakončí v cukrárně :-).

 

 

 

 

 

   Viktor Kocáb  

  K lezení se dostal díky horolezeckému táboru, kam jel se svým bráchou. Spolu pak začali lézt a vydrželo jim to doteď.
Viktor říká: „Lezení je dobrý sport, zvlášť když k tomu děláš i něco jiného. Například fotbal, volejbal, tenis (tak jako já) nebo basket. Prostě něco. Hlavní je, ať tě to baví.
Viktor je držitelem licence instruktora lezení na umělých stěnách, kterou získal na FTVS, kde jej učil právě Jirka Baláš.
Leze už 8 let.

 

 

 

 

 

Vojta Hrabě  

  Vojta přibližuje své lezecké začátky: „V dětství jsem měl za vzor zoologa, kterého jsem velmi obdivoval. Za pomoci horolezeckého vybavení skvěle lezl po stromech. Přál jsem si tedy k Vánocům lezecké vybavení a tak začal můj zájem o lezení. Po úspěšném roce stromolezectví jsem se přihlásil do lezeckých kurzů na Palmovce v Namche, kde jsem zůstal až do této doby.“
Vždy, když se najde nějaká volná chvíle, neváhá a snaží se jezdit lézt ven na skály, nejradši má Hruboskalsko kvůli nádherné přírodě a také kvůli adrenalinu při lezení.
Kromě lezení se ještě věnuje běhu, slackline, sebeobraně a výletům do přírody.

 

 

 

 

Marie Kahounová & Mary 

K lezení se dostala díky jejímu tátovi, který se lezení věnuje už celkem dlouho. Od malička se s ním pohybovala po skalách, ale více se lezení začala věnovat asi v 15 letech.
Její lezecké začátky byly těžké… Díky tátovi měla jako malá možnost lézt po skalách, ale jak se říká: „kovářova kobyla chodí bosa“. Přes všechny tatínkovy snahy lezení spíše sabotovala, ale po pár letech zjistila, že ji to baví…
Začínala lézt v Srbsku, které se stále těší její oblibě. Spíše upřednostňuje lezení v přírodě. Velmi ji zaujalo i lezení v Arcu a Frankenjuře, kde pokořila svou nejtěžší cestu 7+. Mezi její oblíbené cesty patří Paradentoza a Diretka v Srbsku – jsou pro ní stálou výzvou. Z lezeckého materiálu nejraději používá Gri-gri a klasickou osmu.  A co doporučení pro své kurzisty? „Doporučení asi nemám. Hlavní je, aby člověka lezení bavilo a cítil se při něm dobře. Pak jde vše lépe a forma přijde sama, pokud člověk zkouší nové věci a cítí pokořování nových cest jako výzvu :-)“

 

 

Klára Falladová – Klárka


K lezení jsem se dostala už v 5 letech, a to hned na lezecký kurz do Namche. Rodiče nevěděli, co se mnou, a lezení jim přišlo jako dobrý nápad. Už od první hodiny mě to hrozně chytlo. Nejen samotné lezení, ale hlavně ten kolektiv a spousta hodných instruktorů. Podobnou atmosféru se snažím vytvořit i ve svých kurzech. Chci, aby lezení děti porozuměly, ale hlavně aby ho měly rády a chodily každý týden natěšené, co se naučí nového.

Kromě lezení hraju basketbal a posiluju.

 

 

 

 

 Vít Soukup – Víťa 

Lezu díky tátovi, který mě už v kočárku bral pod skálu. Každé léto jsme spolu jezdili do lézt, nejvíc do Ostrova, Tisé nebo Srbska. Na triku mám ale i Paklenicu, Hohe Wand, Arco, Wilder Kaiser a další štěrk. Od svých 5 let jsem lezl v horolezeckém oddíle. Taky jsem závodil a získal mnoho umístění „na bedně“ Tendon Cupu. Pak jsem si dal roční pauzu v Mexiku a uvědomil jsem si, že je lepší lézt pro sebe než pro diplom.

Pravidelně jsem jezdil jako běžný účastník na „horotábory“ do Ostrova, ale díky svému vyššímu „služebnímu věku“ a zkušenostem jsem byl pro menší děti spíš instruktor. Postupně jsem i ve svém bývalém oddíle začal pomáhat s programem tréninků. Byl bych v něm dodnes, bohužel se ale rozpadl.

Díky Vojtovi H. jsem se dozvěděl o Namche a tak jsem tu začal trénovat. Co je podle mě pro lezení důležité? Chtít.

 

Daniel Svoboda – Dan

Jako malý kluk lezl sice jen jednou ročně, ale hrozně ho to bavilo. Když pak skončil s fotbalem a musel si vybrat jiný sport, věděl, že lezení bude to pravé.

 

Na lezení ho nejvíc baví překonávání sama sebe. Na skalách si pak cení hlavně pohody a pobytu v přírodě na čerstvém vzduchu. „Nejradši mám víkendové výlety s kámošema třeba do Hruboskalska, do Poříčí, ale i kamkoli jinam.“

Kromě lezení rád běhá, jezdí na kole a na lyžích.

Malým lezcům vzkazuje: „Nejdřív tě to musí bavit a pak musíš překonat každou překážku a jít si prostě za svým.“

 

 

 

Tereza Macanová – Terka 

Lezení si vybrala ve svých 14 letech a okamžitě ji to zaujalo. V 17 jí byla nabídnuta možnost lezení učit a zjistila, že jí to baví ještě víc. Od začátku leze na Palmovce a dodatečně v Namche ještě absolvovala i kurzy pro dospělé.

Studuje všeobecné gymnázium Jiřího Gutha-Jarkovského. Mimo lezení hraje na klavír a vede skautky, se kterými ráda chodí na výlety v přírodě.

 

 

 

 

 

Jakub Mužík - Kuba

Lezení pro mě z počátku bylo doplňkovým sportem k judu, a to kvůli pevnějšímu úchopu kimona. Ač to pro mě byl jen doplňkový sport, měli jsme zde super partu. Podnikali jsme hodně společných akcí, užili si hodně zábavy, a to je podle mě u sportu nejdůležitější.

Na vyšším gymplu jsem 4 roky učil lezení na malém bouldru, ale už jsem aktivně nelezl.

Na vysoké škole jsem rok běhal ultramaratony, ale pak jsem si vybral méně tělo devastující sport – cyklistiku, konkrétně cross country, marathon a enduro.

U dětí oceňuji nejvíce snahu, protože jenom píle a nadšení (ne talent) odlišuje nesportovce od sportovců, amatéry od profesionálů a TOP 10 od mistra světa.

 

 

Milan Kocáb

Lezení jsem poprvé vyzkoušel na letním táboře. Pak jsem začal chodit do lezecké školy Namche a moje životní vášeň byla na světě. Na lezení se mi líbí samotný pohyb a zdolávání fyzických i psychických výzev.

 

 

 

 

 

 

 

 

Tomáš Prchal - Tom

 K lezení jsem si “přičuchnul” poprvé kolem 8-9 roku s dětským turistickým  oddíem na skalách Kozelka, kde jsem si nejprve ozkoušel slaňování a následně lezení. Ale lezením, jako horolezectví, bych počítal nástup do kurzu Namche.

Velice rád vzpomínám na své začátky z dětství, kdy jsem neměl žádný pud sebezáchovy a lezl jsem po všem, co se dalo a na začátky v kroužcích a na tréninky, ze kterých jsem chodil domů po čtyřech, ale s úsměvem.

 Od dětí chci, aby se zlepšovali, překonávali, ale hlavně odcházeli  s úsměvěm a to klidně i po čtyřech. Měli by chodit pravidelně lézt, protože jakmile se přestane, schopnosti jdou dolů. Ale hlavně je to musí bavit a lézt s radostí. V současné době již jen u dětí zaskakuje.

 

  

 Andy Koudelková

S lezením jsem začínala s kamarády na "umělkách", jen tak. Ale přece jen mi ještě "něco chybělo". To něco byla dokonalost. Tak jsem se přihlásila do kroužku právě tady v Namche. No a už jsem tu zůstala. Absolvovala jsem kurz lezení i pro dospělé, občas si zajedu lézt na skály. Teď učím lézt děti, protože mě to s nimi baví.

 

 

 

 

 

 

 

 

Filip Jindra - Fíla

S lezením jsem začal přímo tady na Palmovce v namche, někdy ve svých 7 letech. Zpočátku jsem lezení kombinoval i s jinými sporty, hlavně s tenisem. Postupem času jsem ale začal lézt víc a tenis musel jít stranou. Poslední roky už i závodím a lezení obětuji většinu volného času. Na lezení mě baví překonávání výzev, ať už skal nebo cest na stěně, ale i soupeřů na závodech.

 

 

 

 

 

 

 

CK Namche - cestovní kancelář

Cestovku založili společně Soňa Boštíková a Pepa Šimůnek. Chtěli nabízet všechny aktivity, které umí, profesionálně, se vším právním zabezpečením. To se jim po někalitelém úsilí povedlo. Kancelář nabízí zájezdy a vzdělávací akce pod vedením certifikovaných horských vůdců UIAGM, popř. instruktorů ČHS nebo horských průvodců (tam, kde zákony a místní pravidla nevyžadují horského vůdce).

 

O Soni se můžete dočíst výše, takže zbývá představit Pepu Šimůnka.

 

 

Pepa Šimůnek & Šimon

Spoluzakladatel firmy Namche a společnosti Himalaya 8000. Narodil se v Jičíně a v blízkých Prachovských skalách začal taky lézt. Pak následovaly zimní Tatry, kde se potkal s Boudu a po pár dalších akcích na Kavkaze a Pamíru byl v roce 1992 u vzniku expedičního týmu Himalaya 8000. Do současnosti absolvoval 13 expedic na osmitisícovky (deset z nich vedl) a na čtyřech z nich stál na vrcholu (Shisha Pangma, Makalu a Lhotse a Cho Oyu). Spolu se svým parťákem Pepou Morávkem také vylezli v lehkém stylu jižní stěnu Shisha Pangmy. Mimo to si došel na lyžích také na jižní pól.

Byl u vzniku Namche a nechyběl ani u jeho přerodu a stěhování. V roce 1998 byl také jedním ze tří zakladatelů Asociace Horských vůdců v ČR. V současné době působí hlavně v Namche. Soustředí se na skialpinismus, freeride-heliskiing, horolezectví a pořádání expedic a treků do Himálaje, projektu 7summits, atd. Je předsedou
České asociace Horských vůdců, která je členem UIAGM a vede některé její vzdělávací kurzy. Horský vůdce UIAGM je nejvyšším možným mezinárodně uznávaným vzděláním pro vedení lidí na horách. Vůdce s touto licencí je pro vás garancí bezpečnosti, kvality služeb a záruky profesionality. Věnuje se privátnímu vedení klientů v horách, na skalách a ve skialpinistických terénech ve skupině Namche Guides. Své hosty vedl v horách na všech kontinentech planety.

Se skialpem začínal asi v roce 1988, postupně získal agenturní zastoupení značky SkiTrab pro ČR, Slovensko a Polsko a v roce 2006 založil propagační SkiTrab Team. . Dále získal zastoupení pro ČR a Slovensko zastoupení lavinových batohů ABS a zastoupení pro světoznámou outdoorovou značku Patagonia.

V civilním životě vystudoval ČVUT obor geodézie a kartografie.
Má tři děti, s první manželkou Martinou dceru Gabrielu a se Soňou, s níž spoluvlastní cestovní kancelář CK Namche, dceru Sáru a syna Petra.