Namche team

   Vedení firmy

 Pepa Šimůnek & Šimon

Spoluzakladatel firmy Namche a společnosti Himalaya 8000. Narodil se v Jičíně a v blízkých Prachovských skalách začal taky lézt. Pak následovaly zimní Tatry, kde se potkal s Boudu a po pár dalších akcích na Kavkaze a Pamíru byl v roce 1992 u vzniku expedičního týmu Himalaya 8000. Do současnosti absolvoval 13 expedic na osmitisícovky (deset z nich vedl) a na čtyřech z nich stál na vrcholu (Shisha Pangma, Makalu a Lhotse a Cho Oyu). Spolu se svým parťákem Pepou Morávkem také vylezli v lehkém stylu jižní stěnu Shisha Pangmy. Mimo to si došel na lyžích také na jižní pól.

Byl u vzniku Namche a nechyběl ani u jeho přerodu a stěhování. V roce 1998 byl také jedním ze tří zakladatelů Asociace Horských vůdců v ČR. V současné době působí hlavně v Namche. Soustředí se na skialpinismus, freeride-heliskiing, horolezectví a pořádání expedic a treků do Himálaje, projektu 7summits, atd. Je předsedou
České asociace Horských vůdců, která je členem UIAGM a vede některé její vzdělávací kurzy. Horský vůdce UIAGM je nejvyšším možným mezinárodně uznávaným vzděláním pro vedení lidí na horách. Vůdce s touto licencí je pro vás garancí bezpečnosti, kvality služeb a záruky profesionality. Věnuje se privátnímu vedení klientů v horách, na skalách a ve skialpinistických terénech ve skupině Namche Guides. Své hosty vedl v horách na všech kontinentech planety.

Se skialpem začínal asi v roce 1988, postupně získal agenturní zastoupení značky SkiTrab pro ČR, Slovensko a Polsko a v roce 2006 založil propagační SkiTrab Team. . Dále získal zastoupení pro ČR a Slovensko zastoupení lavinových batohů ABS a zastoupení pro světoznámou outdoorovou značku Patagonia.

V civilním životě vystudoval ČVUT obor geodézie a kartografie.
Má tři děti, s první manželkou Martinou dceru Gabrielu a se Soňou Boštíkovou, s níž žije a spoluvlastní Namche, dceru Sáru a syna Petra.

 

Soňa Boštíková

Vystudovala UK FTVS Praha, specializaci Sporty v přírodě, ve škole zůstala a od školního roku 96/97 tam učila kurzy s náplní lezení, turistiku, skialpinismus. Ze školy odešla v roce 2004, kdy už se nedala časově skloubit práce v Namche a na fakultě. V současnosti učí některé fakultní kurzy jako externista.
Do velkých hor - konkrétně Himálaje - se poprvé dostala na podzim 1995. V roce 1998 se stala členkou horolezeckého týmu
Himalaya 8000. Do současnosti absolvovala 7 velkých expedic (převážně na osmitisícovky) a na dvou z nich stála na vrcholu (Makalu a Lhotse). Drží český ženský výškový rekord - samozřejmě se bavíme o lezení bez umělého kyslíku.
V Namche začínala v roce 1998 jako holka pro všechno - prodávala, naskladňovala, objednávala zboží. Prožila si i útrapy spojené s přerodem a stěhováním prodejny. V současnosti už moc neprodává, spíš se zabývá "vším úředním" okolo fungování prodejny, a že těch papírů není málo. Zodpovídá za vše související s účetnictvím, personalistiku, prodejní a skladový systém, vzhled webu. Řeší sezónní předobjednávky. Připravuje na web informace o kurzech, dohlíží na fungování lezecké školy. Za odměnu (a vyvážení šedé kancelářské práce) považuje práci na kurzech - s lidma v horách. Nejraději je na skialpech (ideálně od ledna do dubna každý rok) nebo v Nepálu na treku či expedici (když se podaří, tak každý podzim). Působí ve skupině Namche Guides.
Se skialpem začínala na fakultě v roce 1993 a moc jí to baví. Několik let se účastnila - společně se Šimonem - skialpových závodů, v roce 2003 byla dokonce 2. v hodnocení českého poháru. Pomáhala Šimonovi s propagací SkiTrabu v Čechách, ale ráda tuto pozici přenechala
Michalovi s Dušanem.
 

Tým v prodejně a půjčovně

 

Klára Boháčová

V Namche se s ní můžete potkat už od roku 2007.

Co o Klárce říct? Je to prostě živel. Doma byste ji moc nezastihli, vyjma pár hodin na spaní. Většinu svého volného času (tzn. pokud není zrovna v práci) tráví prostě venku - hory, skály, voda, vítr, hlavně, že se něco děje - dokonce se jí už podařilo na tandemovém paraglidingu dobít i oblohu. I když, jak tvrdí, výšky zrovna moc nemiluje, ale to jí nikdo moc nevěří. No a když pak na horách napadne sníh, tak ji najdete určitě na snowboardu nebo jak ji za sebou po pláni vleče snowkite. A jen co trochu vyleze sluníčko a oschnou stezky, tak už jsou v plné polní in-line brusle, s příchodem letních měsíců se ještě přidá flákačka u vody se surfem. No a když zrovna venku počasí moc nepřeje, tak ji spolehlivě najdete někde v boulderu, nebo na squashi. Bouldering jí k srdci přirostl poměrně nedávno, ale můžeme určitě říct, že pod vlivem Namche leze stále výš a výš... :-). Jinak několik let se již také věnuje Taekwon-Do ITF.
K outdoorové cestičce, se dostala v podstatě až ve společnosti Warmpeace, kde strávila sice jen necelý rok, ale za to s naprosto skvělou bandou lidiček, od kterých se toho hodně naučila. V Namche je to ještě o něco akčnější, což jí, jak sama tvrdí, hodně baví. Ráda a ochotně Vám v Namche pomůže s přípravou na jakoukoliv outdoorovou aktivitu nebo sport. Koneckonců má to všechno na vlastní kůži odzkoušený, tak co víc dodat...

 

Matěj Thomka

V Namche je od roku 2005. Matěj o sobě říká: „Moje prvé turistické oblečenie bola otcova košeľa, obuv číny. Horolezecké vybavenie pozváraná osma, "polkilové" karabíny a statické lano na ťahanie auta. Prvým turistickým terénom už od štyroch rokov bola Veľká Fatra. Prvý horolezecký výkon v troch rokoch predstavovalo vylezenie slivky za starkiným domom a následný pád do pŕhľavy. K skialpinizmu som privoňal v šiestich rokoch na ruských lyžiach "????", ale po hodine padania, keďže chýbala pätka, som na skialp na dlhé roky zanevrel.“
V současnosti preferuje oblečení od firem Devold, Warmpeace či Patagonia, boty od firem Saltic nebo Gronel, nepustí vás na ferraty bez kompletního vybavení. Ledové lezení a skialpy mu v Namche úplně učarovaly a všem je vřele doporučuje.
Volný čas mu vyplňuje literatura a žurnalistika čtená i psaná, hra se slovem. Basketbal, kde se snaží lítat až nad obruč a za zápas nastřílet aspoň 25 bodů. A hory, hlavně ty slovenské, kde vyrůstal, spával a naháněl kamzíky po Velké Fatře.
V Namche vás provede bazarem, zaregistruje i vydá vám věci z půjčovny, obleče vás od hlavy k patě, od spodního prádla po spacák, doporučí vám všechno vybavení pro skialpy ("poradím so skialpovými pásmi, ak sa s nimi pasujete"), zařídí členství a pojištění Alpenverein, "a to všetko v cudzom jazyku - ľubozvučnej slovenčine".

 

Sam Kalkus

S příchodem na FTVS UK Praha přestal s vrcholovým sportem v tělocvičně a začal aktivně poznávat krásy pohybu v přírodě. Po odchodu z fakulty se věnoval výhradně aktivitám v přírodě ve všech možných i nemožných formách a podobách a připravoval je především pro děti a mládež. Dlouhodobě spolupracoval s katedrou sportů v přírodě na FTVS UK Praha.
Od roku 1998 je předsedou a jednatelem občanského sdružení SAM a spol., které připravuje outdoorové aktivity pro děti, mládež i dospělé. Je vyznavačem a zastáncem starých dobrých českých zvyků, obyčejů a tradic. Vadí mu, že nás stále více pohlcuje technika, a že lidé přírodu zneužívají ve svůj prospěch místo toho, aby s ní žili v souladu. Není to jen stěžování, aktivně se snaží připomínat lidem tradice a historii, akce sdružení jsou toho dokladem.
V Namche je od ledna 2005, prošel obchodem, zajišťoval malou i velkou rekonstrukci (bez něj bychom ji zařizovali ještě teď, takže díky moc), zajišťuje servis. Když může, tak poradí, poslouží, zajistí, prodá, odveze, přiveze... Nyní v Namche připravuje sekci pro práci s dětmi, je jedním z hlavních organizátorů dětského lezeckého tábora.

 

Nela Eflerová

Zatím ještě studentka Učitelství pro 1. stupeň ZŠ se zaměřením na TV na Pedf UK. Se vztahem k outdooru se již narodila a ještě aby ne, když vyrůstala na okraji Krkonoš.

Její první lezecké kroky začaly na „Komendě“ v Trutnově, tam  zjistila, že tenhle sport ji jen tak nepustí. Domovinou venkovního lezení je Adršpach a postupem času si zamilovala i místní spáry, který: „buď miluješ, nebo nesnášíš, ale nic mezi není!“

„Jen, co začne kydat ten bílý nesmysl, musím se přepnout na jiný program, takže opráším běžky, sjezdovky, skialpy, zimní oblečení a tradááá, jde se pěkně na mráz."

 Co dělá, když má Ádr a hory daleko? Buď jede na otočku do Ráje, nebo nasadí brusle a jede prozkoumávat pražské parky. A když ji dohoní nějaké školní povinnosti, tak skočí na bazén, kde předá pár rad malým svěřencům, v tělocvičně naučí děti pár kotoulům a venku pořádným in-line tríčkům.

Honza Kožíšek & Kožuch

S lezením začal teprve před dvěma lety, ale jako milovník adrenalinových sportů se do lezení zamiloval a velmi intenzivně se tomu začal věnovat.

Za pěkného počasí by jste ho nalezli převážně ve skalách, kam rád jezdí s dobrou partou. Ve chvílích kdy není u skal, se rád věnuje cyklistice, občas si také zahraje fotbal.

V zimě skály mění za lyže, tedy pokud má chvilku volného času. Ohledně svých dalších plánů má vcelku jasno, chtěl by se podívat na zajímavé lezecké oblasti po celém světě, i když jak říká: "Doma je doma a je tu ještě mnoho skal, které se dají zdolat".

 

 

 

Velkoobchodní servis pro značku Patagonia

 

Šárka Nepožitková & Sára

 

Šárka se stala součástí týmu Namche už v roce 2006. Tehdy šlo o brigádu při studiu vysoké školy.

Po dokončení studií se stala součástí Namche na plný úvazek a od roku 2014 má na starosti velkoobchodní zastoupení značky Patagonia. Šárku můžete potkat nejen v prodejně a půjčovně, ale na spoustě dalších akcích jako jsou veletrhy, lezecké a filmové festivaly, akce na téma ekologie a zodpovědnost firmy nebo rybářské/muškařské akce. To vše má společného jmenovatele: značku Patagonia.

Další zájmy: volejbal, sportovní lezení, lyžování, cestování a objevování nových míst a poznávání zajímavých lidí, rum...

 

  

Velkoobchodní servis pro značky Ski Trab a ABS - Airbag

 

Michal Němec

Michal Němec Student ČVUT FEL, v Namche odborník na skialpinismus od roku 2003, člen AKLVK AlpinePRO SkiTrab Teamu, nadšený výletník a zapálený závodník.
Michal o sobě říká: "První moje krůčky jakožto i jízdy v kočárku a v rohačkách směřovaly do hor. Bylo to logické, protože jsem vyrůstal v malebném lázeňském horském středisku na úpatí Černé hory. Jednoho dne můj starší bratr Tomáš přitáhl domů pořádně dlouhý Völkle se Silvrettou 400, a tak jsem se postupem času dostal ke skialpinismu i já. Jako osmnáctiletý jsem vstoupil do horolezeckého oddílu DSA Modrý důl a rok na to jsem za DSA odběhl i první skialpový závod. Skončili jsme s parťákem na 5. místě. Další sezónu jsem vybojoval se svojí Silvrettou 404 8.místo v Českém poháru, a tak mne jako nadějného závodníka vzali do reprezentace ČR. Zúčastnil jsem se 1. Mistrovství světa ve skialpinismu ve francouzském Serre Chevalier. Rok poté jsem vyhrál Český pohár a upevnil si místo v reprezentačním družstvu. Tou dobou jsem začal působit v Namche jako odborník na skialpinismus a servisní technik. Dnes jsem součástí českého SkiTrab Team a starám se o propagaci značky v Čechách.

 

 

Instruktoři lezecké školy

 Laďka Homolková

V Namche začínala s lezením a "lezecky rostla" pod vedením Soni a Šimona. Po několikaleté přestávce se do Namche vrátila pracovně jako koordinátorka lezeckých kurzů pro děti a dospělé a moc ji to baví. Aby nevyšla ze cviku, učí v lezecké školičce pro nejmenší a když je třeba, zaskakuje i u větších dětí. K tomu se stará i o cestovku Namche.

S dětmi pracovala "odjakživa", nejdřív jako vedoucí v turistickém oddíle, pak skautském. A protože chce dětem v lezecké škole nabídnout k lezení i jiné aktivity, pořádá příměstské tábory a další výlety. Když vidí, že to děti baví, pak je spokojená a "je to v pohodě".

 

 

Instruktoři dospěláků:


Martin Melničenko – Márty

Márty: Je horským průvodcem a lezeckým instruktorem se vším všudy.

Lezení se věnuje již mnoho let, od roku 2000 se cíleně lezecky vzdělává a kurzy v Namche vede asi od roku 2006.
Nejprve jen individuální, pak i skupinové. Zabývá se skialpinismem, ledovcovým lezením, mixy.
Spolupracuje s metodickou komisí ČHS.
V Namche vede Základy lezení I, Základy lezení II, Záchranné lavínové techniky a Tréninky.

Zastřešuje aktivity s HO Namche, vede pískovcové i nepískovcové kurzy. To vše má v oblibě, věnuje tomu veškerý volný čas a soukromý život. 

 

 

 

Tom Kraus – Generál (starší)

Generál starší: K lezení se dostal při lovech motýlů – zatoulal se a nebylo než z té skály slézt. Leze, aby upevňoval úchopový reflex :).

Od svých lezeckých studentů požaduje trpělivost a mentální přítomnost. Rád vzpomíná na nevidomého Honzu Říhu, který mu ukázal nový rozměr v lezení.
V Namche učí od roku 2005, vede Lezení I, Lezení II a Záchranné lanové techniky.
 

 


 

 

Jiří Baláš – Balage

Balage: Celé dětství lezl po stromech, na skálu se dostal poprvé asi v 17 letech na Pernštejně. Od svých studentů požaduje totální nasazení. Nejraději vzpomíná asi na skupinu, která iniciovala kurzy tréninků v roce 2003. Začali 1x týdně, další rok už 2x týdně a teď je z té skupiny správná parta postižených jedinců.
Kurzy v Namche vede od začátku, už od roku 2002. Výrazně se podílel na specializaci jednotlivých kurzů a přípravě výukových plánů. Hlavně jeho zásluhou jsou kurzy v nynější podobě. Dříve učil všechno, nyní má na starost tréninky dospělých. Taky se s ním můžete potkat při ledolezeckých kurzech. 
 

 

 

 

Zuzka Pargačová

Zuzka: K lezení se dostala na vysoké škole díky spolužákovi. První zkušenosti získávala se zapůjčenou výbavou a nulovými znalostmi přímo na skalách. „Rada na to spomínam :-).“ Leze pro radost svou i ostatních.
Jaké má nároky na své svěřence? „U svojich kurzistov rada vidím dobrú náladu a zodpovedný prístup. Mám vždy obrovskú radosť, keď svojich bývalých "žiakov" stretávam pri lezení či už na umelých stenách alebo skalách.“
V Namche učí cca od roku 2011. („??? z hlavy to neviem“)
Vede kurzy ZL1, ZL2 a trénink dospělých.

 

 

 

 

 

Instruktoři dětí:

Zuzka Kusovská – Kusina 

Zuzka už od malička měla blízko k lezení, od útlého dětství jezdila s rodiči do Žďárských vrchů, kde lezla po všech, "šutrech" a skalách, kam se dalo vylézt bez jištění. 
( A většinou ale neuměla slézt dolů :-) ).
Opravdu začala lézt až ve svých 12 letech, kdy objevila stěnu v Namche. Tam lezla 6 let, takže je jednou z odchovanců našich kurzů a to, čím si teď procházejí její svěřenci, si kdysi prošla taky.
Co vyžaduje od svých svěřenců? Hlavně, aby je to bavilo.
Mimo lezení vyplňuje většinu svého volného času hraním florbalu, který také píská jako rozhodčí.

 

 

 

 

 

Anežka Krausová 

K lezení po skalách i horské turistice ji vedli odmalička rodiče. Hory a obecně přírodu má ráda dodnes, ale lezení ji chytlo hlavně na stěně.
Na Palmovce začala lézt ve 12 letech, i když ze začátku to bylo spíš jen takové houpání v akvárku. Pokrok přišel, až když s kamarádkou zkoušely zdolat převisy v bazénu a hlavně s nástupem do tréninku pod vedením Jirky a Roumese, což byla rozhodně nezapomenutelná léta.
Na závody to asi nikdy nebude, ale nejdůležitější pro ni je, že ji to baví a samozřejmě člověka potěší, když se i trochu zlepšuje.
Začínajícím lezcům radí: „Hlavně lezte a lezte, i když to nejde, lezte pořád, a ono to časem půjde. :) Není lepší pocit, než když se hecnu a zkusím to, i když se třeba nezadaří.“

 

 

 

Michal Běhounek 

Leze už 13 let, zprvu se, podle jeho slov, jen tak flákal a lezl furt po všem nahoru a dolu.
I to mu prý ale pomohlo, protože mu zesílily šlachy a naučil se hodně základních technik.
Až poslední čtyři roky se začal lezení věnovat naplno. (Výjezdy do skal, závody...)
Věnuje se převážně boulderingu. Líbí se mu na něm volnost a jednoduchost.
Na lezení ho baví i závody, protože jejich atmosféra je velice přátelská. A leze tak dobře, že má i medaile.
A jeho doporučení: "Ze začátku bych rozhodně doporučil jenom lézt a protahovat celé tělo."
A mimo lezení rád chodí na výlety, plave, jezdí na kole a chodí po horách.

 

 

 

 

Tomáš Němec – Tommy Skalní turista

 V prostředí skal byl od malička, jelikož trávil dětství u Prachovských skal. Ale aktivně začal lézt až v devatenácti letech.
Na lezení se mu nejvíc líbí kontakt s přírodou. Nejdůležitější je podle něj při lezení dobra parta, se kterou je to vždy větší zábava.
Tomáš leze spíše pro potěchu a moc to "nehrotí," proto má přezdívku "Skalní turista."
Má velmi rád adrenalinové sporty. Lezení je podle něj jeden z nejlepších, protože nejde jen o fyzickou, ale také hlavně o psychickou připravenost. Rád jezdí na longbordu a běhá.
Mladým lezcům vzkauje: „Lezení má hlavně bavit a musíte mít radost z pohybu. To je základ.“

 

 

 

 

 Jan Homolka ˜– Honza

 Už víc než deset let leze po stěně i po skalách. Má doma licenci Instruktora lezení na umělé lezecké stěně.

Kromě práce v Namche dělá instruktora i v Lanovém centru PROUD, aktivně se věnuje dětem v turistickém oddíle, šifrovacím hrám a sebeobraně Krav Maga.
„Na stěně i na skále mě baví překonávat hlavně technické a logické překážky. Mám rád pocit, když vylezu až úplně nahoru a rozhlédnu se do kraje. Nebo aspoň na kamarády pod stěnou.“

 

 

 

 

 

 

   Viktor Kocáb  

  K lezení se dostal díky horolezeckému táboru, kam jel se svým bráchou. Spolu pak začali lézt a vydrželo jim to doteď.
Viktor říká: „Lezení je dobrý sport, zvlášť když k tomu děláš i něco jiného. Například fotbal, volejbal, tenis (tak jako já) nebo basket. Prostě něco. Hlavní je, ať tě to baví.
Viktor je držitelem licence instruktora lezení na umělých stěnách, kterou získal na FTVS, kde jej učil právě Jirka Baláš.
Leze už 8 let.

 

 

 

 

 

Kristýna Štanglerová – Týna  

  K lezení se dostala už jako malá holka, kdy jezdila s rodiči na skály a batolila se pod nimi.
Ale lézt začala asi před sedmi lety s malými dětmi, které učila v kroužku lezení.
Má ráda vysokohorskou turistiku, jezdí na ferraty, chodí po ledovcích. Miluje hory, lyžuje a jezdí na SNB, má kurz instruktora lyžování.
Na SNB i závodila. Studuje v Praze zahradnickou architekturu. Strávila jeden rok střední školy ve Francii. A díky autostopu „dostopovala“ až do Namche mezi instruktory.

 

 

 

 

 

Vojta Hrabě  

  Vojta přibližuje své lezecké začátky: „V dětství jsem měl za vzor zoologa, kterého jsem velmi obdivoval. Za pomoci horolezeckého vybavení skvěle lezl po stromech. Přál jsem si tedy k Vánocům lezecké vybavení a tak začal můj zájem o lezení. Po úspěšném roce stromolezectví jsem se přihlásil do lezeckých kurzů na Palmovce v Namche, kde jsem zůstal až do této doby.“
Vždy, když se najde nějaká volná chvíle, neváhá a snaží se jezdit lézt ven na skály, nejradši má Hruboskalsko kvůli nádherné přírodě a také kvůli adrenalinu při lezení.
Kromě lezení se ještě věnuje běhu, slackline, sebeobraně a výletům do přírody.

 

 

 

 

Marie Srpová & Mary 

K lezení se dostala díky jejímu tátovi, který se lezení věnuje už celkem dlouho. Od malička se s ním pohybovala po skalách, ale více se lezení začala věnovat asi v 15 letech.
Její lezecké začátky byly těžké… Díky tátovi měla jako malá možnost lézt po skalách, ale jak se říká: „kovářova kobyla chodí bosa“. Přes všechny tatínkovy snahy lezení spíše sabotovala, ale po pár letech zjistila, že ji to baví…
Začínala lézt v Srbsku, které se stále těší její oblibě. Spíše upřednostňuje lezení v přírodě. Velmi ji zaujalo i lezení v Arcu a Frankenjuře, kde pokořila svou nejtěžší cestu 7+. Mezi její oblíbené cesty patří Paradentoza a Diretka v Srbsku – jsou pro ní stálou výzvou. Z lezeckého materiálu nejraději používá Gri-gri a klasickou osmu.  A co doporučení pro své kurzisty? „Doporučení asi nemám. Hlavní je, aby člověka lezení bavilo a cítil se při něm dobře. Pak jde vše lépe a forma přijde sama, pokud člověk zkouší nové věci a cítí pokořování nových cest jako výzvu :-)“

 


Karolína Fialová – Kája

 K lezení se dostala už jako malá, když blbli s bráchama na skálách a stěně.
Postupem času ji to začalo více zajímat a tak lezla nejdříve jen s mamkou a bráchama. Později spíše lezla s kamarádkou, se kterou vede skautky. Jednou vzaly nejdříve pár dětí lézt, až se z toho stala pomalu tradice.
Kromě lezení se věnuje také atletice a kanoistice.

 

 

 

 

 

 

Filip Kousalík 

 

Lézt začal už jako malý. Nejdříve po všech stromech, na které narazil, později po větších kamenech při výletech do skal. 
Kvůli plavání a volejbalu však neměl na opravdové lezení mnoho let čas, a tak jezdil alespoň na lezecké tábory.
Ve druháku na gymplu potkal Vojtu Vyskočila (vedl v Namche kurzy pro zdatnější lezce) a díky němu začal s lezením na skalách i umělých stěnách. 
V současnosti leze, kdykoliv má jen trochu volného času, a nezná žádný jiný sport, který by ho tolik naplňoval po fyzické i psychické stránce.
Chce, aby se jeho svěřenci zlepšovali, ale zároveň měli z lezení radost a bavilo je to.

 

 

Klára Falladová – Klárka


K lezení jsem se dostala už v 5 letech, a to hned na lezecký kurz do Namche. Rodiče nevěděli, co se mnou, a lezení jim přišlo jako dobrý nápad. Už od první hodiny mě to hrozně chytlo. Nejen samotné lezení, ale hlavně ten kolektiv a spousta hodných instruktorů. Podobnou atmosféru se snažím vytvořit i ve svých kurzech. Chci, aby lezení děti porozuměly, ale hlavně aby ho měly rády a chodily každý týden natěšené, co se naučí nového.

Kromě lezení hraju basketbal a posiluju.

 

 

 

 

 Vít Soukup – Víťa 

Lezu díky tátovi, který mě už v kočárku bral pod skálu. Každé léto jsme spolu jezdili do lézt, nejvíc do Ostrova, Tisé nebo Srbska. Na triku mám ale i Paklenicu, Hohe Wand, Arco, Wilder Kaiser a další štěrk. Od svých 5 let jsem lezl v horolezeckém oddíle. Taky jsem závodil a získal mnoho umístění „na bedně“ Tendon Cupu. Pak jsem si dal roční pauzu v Mexiku a uvědomil jsem si, že je lepší lézt pro sebe než pro diplom.

Pravidelně jsem jezdil jako běžný účastník na „horotábory“ do Ostrova, ale díky svému vyššímu „služebnímu věku“ a zkušenostem jsem byl pro menší děti spíš instruktor. Postupně jsem i ve svém bývalém oddíle začal pomáhat s programem tréninků. Byl bych v něm dodnes, bohužel se ale rozpadl.

Díky Vojtovi H. jsem se dozvěděl o Namche a tak jsem tu začal trénovat.

Co je podle mě pro lezení důležité? Chtít.

 

Daniel Svoboda – Dan

Jako malý kluk lezl sice jen jednou ročně, ale hrozně ho to bavilo. Když pak skončil s fotbalem a musel si vybrat jiný sport, věděl, že lezení bude to pravé.

Na lezení ho nejvíc baví překonávání sama sebe. Na skalách si pak cení hlavně pohody a pobytu v přírodě na čerstvém vzduchu. „Nejradši mám víkendové výlety s kámošema třeba do Hruboskalska, do Poříčí, ale i kamkoli jinam.“

Kromě lezení rád běhá, jezdí na kole a na lyžích.

Malým lezcům vzkazuje: „Nejdřív tě to musí bavit a pak musíš překonat každou překážku a jít si prostě za svým.“

 

 

 

Tereza Macanová – Terka